Jazyková krize vídeňské stolní třídy: Kde je němčina?
Téměř polovina vídeňských žáků prvního stupně mluví špatně německy, s různými příčinami, jako je migrace a pandemie. K tomu se vyjadřují odborníci.
Jazyková krize vídeňské stolní třídy: Kde je němčina?
Ve Vídni se v sektoru vzdělávání objevuje alarmující obrázek. Téměř polovina prvňáčků má potíže s německým jazykem, což výrazně ovlivňuje jejich účast ve výuce. Radní města pro školství Christoph Wiederkehr (NEOS) se nedávno vyjádřil k důvodům: Nárůst uprchlíků z Ukrajiny a Sýrie, pandemie CoV a zvýšené používání chytrých telefonů vedou k této znepokojivé situaci. Učitelka základní školy Kerstin Nichtenbergerová tato hodnocení v rozhovoru potvrdila a dodala, že ani děti z německy mluvících rodin často nedokážou samostatně zvládat každodenní úkoly. „Jsou to děti, které často ani nevědí, jak si zavázat boty nebo se převléknout na hodinu tělesné výchovy,“ říká Nichtenberger. Informuje ORF.
Jazyk a identita: naléhavý problém
Výzvy se však neomezují pouze na osvojení jazyka. Berlínská chirurgička Nani Rostamian, která přišla do Německa se svou rodinou, když jí bylo sedm, hovoří o potížích při komunikaci s rodiči o jejích lékařských znalostech. "Nemohu s nimi mluvit o medicíně. Když chci něco vysvětlit, často musím použít tužku a papír." Tyto jazykové bariéry způsobují nejen komunikační problémy, ale také ohrožují kulturní identitu: „Pro nás to byl postupný proces integrace nebo zapomínání vlastních kořenů,“ říká Rostamian. Členové arabských a tureckých rodin v Německu se často obávají, že jejich děti ztratí svůj vlastní jazyk a tím i přístup ke svým kulturním kořenům. Mirvat Adwan, syrská novinářka v Berlíně, založila institut, aby udržela arabštinu naživu pro své děti. „Většina arabských rodičů se obává, že jejich děti přijdou o jazyk,“ uvádí Adwan poznamenal Deutschlandfunk Kultur.
K vyřešení těchto problémů lingvisté zdůrazňují potřebu aktivně propagovat mateřský jazyk, protože solidní osvojení jazyka je pro rozvoj německých dovedností klíčové. Dalším aspektem je oceňování veškerého kulturního zázemí ve vzdělávacím systému, což nejen posiluje sebevědomí dětí, ale také zlepšuje jejich integraci.