Suche
Mein Konto
Pravicový radikál Müller: Satira ukazuje temnou stránku Německa!
S "Úniky. Z Möllnu do Hanau" přináší režisér Nuran David Calis na scénu frankfurtského Schauspiel štiplavou satiru o pravicovém extremismu.
Pravicový radikál Müller: Satira ukazuje temnou stránku Německa!
Na Schauspiel Frankfurt je na programu nové dílo režiséra Nurana Davida Calise: "Úniky. Z Möllnu do Hanau". Premiéra se uskuteční příští sobotu. Tato ostrá satira zkoumá historii Německa od roku 1945, která je propletená s pravicovým extremismem. Calis se věnuje důležitým rasistickým incidentům, počínaje vraždami v Möllnu v roce 1992, přes vraždy NSU až po útok v Hanau. Čtveřice herců ztělesňuje různé postavy od klaunů po ústavní činitele a komentuje formou, která známé lidi konfrontuje s brutalitou reakčních ideologií. Jak již bylo uvedeno na hessenschau.de, Calis chce pomocí této satiry, která funguje jako umělecký odpor, dát divákům pocit zmocnění a bojovat proti strachu, který živí pravicově extremistické síly.
Zároveň znepokojivá realita
Tato premiéra přichází v kontextu, v němž německé debaty o migraci a společnosti vykazují znepokojivé tendence. Calis sice zmiňuje vhodnost satiry k odhalení absurdit a hlouposti pravicových struktur, ale odkazuje to i na současnou společenskou kritiku, která se jasně projevuje ve filmu „Je zpět“. V tomto filmu, jak uvádí kunstundfilm.de, je historický Adolf Hitler, báječně ztělesněný Oliverem Masuccim, katapultován do moderního světa. Jeho návrat je inscenován jako depresivní satira, v níž reakce občanů ukazují neskutečný vhled: mnozí vůdce vítají, jako by mohl být novou televizní hvězdou. Vyjící většinu, která projevuje pochopení pro své nejhloupější předsudky, tvůrci filmu prezentují jako komentář k zemi, kde se pod radarem daří invazivním a populistickým názorům.
V obou projektech se ukazuje, že umění slouží nejen jako zábava, ale také jako určitá zbraň proti zlověstným proudům ve společnosti. Zatímco Calis chce odhalit propletenec mezi pravicovým extremismem a úřady, „Je zpět“ svým způsobem ukazuje, jak nebezpečné ideologie mohou opět proniknout do společenského povědomí. V tomto smyslu obě instituce zdůrazňují naléhavost problému a povzbuzují lidi, aby kriticky zpochybňovali svůj vlastní postoj.
Intenzivní diskuse o nebezpečích, která představuje pravicová scéna, je potřebnější než kdy jindy a je zdůrazňována jak v divadlech, tak ve filmech.