Nález vzorků nacistické tkáně ve Vídni: Odhaleny tragické osudy dětí

Nález vzorků nacistické tkáně ve Vídni: Odhaleny tragické osudy dětí

V rámci výzkumného projektu na MedUni Vídeň o historii výzkumu mozku během národního socialismu byly objeveny zbytky vzorků tkáně obětí nacistické „eutanazie“. Tyto nálezy byly učiněny při digitální indexaci historické sbírky Ústavu neuropatologie a neurochemie. Identifikované vzorky tkáně zahrnují mikroskopické řezy a vzorky zalité v parafínu, které pocházejí od celkem devíti dětí, z nichž šest bylo zabito ve vídeňském ústavu „dětské eutanazie“ Am Spiegelgrund a tři v braniborském ústavu Görden. V roce 2002 byly lidské ostatky nacistických obětí pohřbeny na vídeňském ústředním hřbitově a další pohřeb se konal v Gördenu v roce 2003.

Rektor MedUni Vienna Markus Müller zdůrazňuje význam etických principů v lékařské vědě. S ohledem na historickou zátěž se univerzita aktivně angažuje ve vyrovnávání se s minulostí. Romana Höftberger zdůrazňuje potřebu poučit se z minulosti a důsledně bojovat proti neetickému chování v medicíně. Herwig Czech vidí objev vzorků tkáně v širším vědecko-historickém kontextu výzkumu lidských pozůstatků z nacistických bezpráví.

Kontext nacistického výzkumu mozku

V letech 1940 až 1945 prováděly instituce jako Kaiser Wilhelm Institute for Brain Research v Berlíně rozsáhlý výzkum mozků obětí masových vražd duševně nemocných a mentálně postižených lidí. Během této doby bylo vyšetřeno asi 700 mozků. Systematická tvorba výzkumného záměru byla legitimizována formálním dopisem Adolfa Hitlera Karlu Brandtovi a Philippu Bouhlerovi z 1. září 1939. V rámci tzv. „Aktion T4“ bylo od ledna 1940 do srpna 1941 zabito asi 70 000 psychiatrických pacientů.

Odhaduje se, že celkem zemřelo asi 185 000 psychiatrických pacientů, k tomu dalších 80 000 úmrtí z polských, sovětských a francouzských institucí, čímž se počet obětí zvýšil na více než 260 000. Myšlenkou za „eutanazií“ bylo zničení chronicky nemocných a postižených pacientů za účelem restrukturalizace ústavní psychiatrie, podporované eugenickou ideologií, která zahrnovala sterilizace k vymýcení genetických defektů.

Vědecké propletence

Zapojení Institutu císaře Viléma do „eutanazie“ je nepopiratelné. Pod vedením profesora Huga Spatze od roku 1937 se těžiště výzkumu přesunulo na nemocné mozky. Úzké spojení mezi KWI a Braniborsko-Gördenským státním institutem bylo klíčem k provedení lékařských zločinů. Julius Hallervorden, vynikající vědec té doby, získal mozky obětí „eutanazie“, včetně dětí. Do roku 1944 bylo vyšetřeno celkem 1179 mozků, z nichž 707 pravděpodobně pocházelo od obětí „eutanazie“. Navzdory ukončení těchto masových zabíjení pokračoval výzkum v podobném duchu a děsivý příběh i dnes vyvolává etické otázky.

Díky nálezu vzorků tkání ve Vídni je MedUni Vienna opět středem zájmu zkoumání nacionálně socialistické minulosti a jejího dopadu na dnešní lékařskou etiku.