Ochrana klimatu pod tlakem: naděje na silnou službu mizí!
Špičkoví ekologové volají po zachování silného ministerstva klimatu a životního prostředí. Budoucnost Rakouska je na vlásku.
Ochrana klimatu pod tlakem: naděje na silnou službu mizí!
Zelení vědci a ekologové jsou vehementně oddáni pokračující existenci silného ministerstva klimatu a životního prostředí v Rakousku. Vzhledem k hrozbě rozpadu tohoto ministerstva ze strany možných koaličních partnerů příští vlády narůstají obavy o ochranu klimatu. Přední mozky, jako je Helga Kromp-Kolbová vědkyně roku 2005 a Vědec roku 2022 Franz Essl varují, že pokrok dosažený v politice klimatu je ohrožen. Environmentální organizace, jako je Greenpeace, jsou zvláště kritické vůči současným politickým signálům, které naznačují, že otázky environmentální politiky by mohly být zatlačeny do pozadí ve prospěch jiných ministerstev, jako např. dnes.at hlášeno.
Greenpeace ve znepokojivém hodnocení kritizuje skutečnost, že ministerstvo životního prostředí v letech 2000 až 2019 fakticky fungovalo jako „příloha“ ministerstva zemědělství, což mělo zničující důsledky pro ekologickou rovnováhu. Během této doby prudce vzrostly emise poškozující klima, aniž by byla přijata jakákoli rozhodná opatření k jejich snížení. Pokud bude ministerstvo znovu rozpuštěno nebo začleněno do jiného resortu, mohlo by Rakousko podle mluvčího Greenpeace Sebastiana Theissing-Mateiho zdaleka nedosáhnout svých klimatických cílů. Zářným příkladem toho, jak lze dosáhnout změny k lepšímu, je studie berlínského think-tanku, který jménem Greenpeace zkoumal, kolik CO2 by se dalo ušetřit, kdyby více lidí pracovalo z domova. pressportal.greenpeace.de zjistil. Tato studie ukazuje, že pokud bude 40 procent pracovníků pracovat z domova dva dny v týdnu, lze se vyhnout 5,4 milionům tun CO2 ročně.
S nárůstem domácí práce během pandemie se svět práce výrazně změnil. Greenpeace vyzývá federální vládu, aby tento trend aktivně podporovala s cílem jak odlehčit životnímu prostředí, tak zlepšit kvalitu života zaměstnanců. Politici s rozhodovací pravomocí se jasně vyzývají, aby při jednáních nejen zohledňovali otázky klimatu, přírody a životního prostředí, ale aby je považovali za ústřední priority.