Nejen kus papíru: vyrůstání s nezdokumentovanými rodiči v USA

Nejen kus papíru: vyrůstání s nezdokumentovanými rodiči v USA

Kimberlyův otec vyrostl v Mexiku ve velmi malé stanové struktuře. Většinu své mládežnické práce strávil a nikdy nenavštívil střední školu. Její matka také žila v chudobě. Pár chtěl založit rodinu, ale byl přesvědčen, že Mexiko nemohlo svým dětem nabídnout budoucnost, kterou si zaslouží.

Rozhodnutí emigrovat

Před 22 lety, když byla její matka těhotná se starší sestrou Kimbera, pár podnikl dlouhou a únavnou cestu přes hranici do USA. Kimberly, která žádá o anonymitu, se narodila ve Spojených státech a společně se svými dvěma sestrami je vzdělaným občanem USA. Její rodiče však nadále žijí bez papírů; Již více než dvě desetiletí pracují pod radarem ve špatně placených pracovních místech, která udržují Ameriku v chodu - jako úklidové personál, v péči o děti a ve výstavbě.

Strach z deportace

Ačkoli Kimberly říká, že její rodiče jsou v současné době v bezpečí, obává se, že by se to mohlo kdykoli změnit. Od doby, kdy americký prezident Donald Trump začal svou tvrdou linií proti nelegálnímu přistěhovalectví a hromadné deportaci, se život cítil „neskutečný“ a „jako noční můra“ pro ni-a obává se ztráty svých rodičů. „Teď, když vidím, jak Trump zvládne celou věc, myslím, že to možná nejde dobře,“ řekla CNN.

"To, co teď vidím, je to, že ztratíme kus lidstva. Nikdo si nemyslí nebo vás nevidí jako člověka, považují vás pouze za věc," říká. "Moji rodiče nemusí mít žádné papíry ani právní dokumenty, aby zde žili, ale jsou to stále lidé ... kus papíru vás nedělá člověkem."

Život ve strachu

Kimberly a její sestry si často představovaly celý svůj život, jak úředníci z americké imigrační úřadu zaklepali na dveře a vytáhli rodiny. „Pamatuji si, když jsem byl dítě, abych seděl v autě a neustále se ohlédl, abych zjistil, zda jsou policejní auta na silnici. Byly chvíle, kdy byli lidé zastaveni, aniž by věděli, odkud policejní auto pochází,“ říká.

"Moje rodina a já jsme byli vždy v pohotovosti, abychom zajistili, že nejenže nejen jedeme bezpečně, ale také vypadají co nejbližší." Jako dítě viděla, že její rodiče jsou nervózní, i když se to pokusili skrýt. "Bylo to nejobtížnější vidět, jak moji rodiče na situaci reagovali, protože jako rodiče musíte vypadat silně a dát dětem pocit, že je vše v pořádku, aby se neděsily. Ale jejich emoce jsem viděl velmi jasně."

Tvrdá práce a podpora

V průběhu let se její rodina pokusila žít s ostatními Mexičany v oblastech, aby se navzájem podporovaly a lépe je integrovaly. Její rodiče pracovali dlouho a často se vrátili domů pozdě. Vaši zaměstnavatelé jim dali dokumenty, aby platili daně, a Kimberly zdůraznila, že jejich rodiče vždy přispěli k americké ekonomice navzdory jejich nezdokumentovanému postavení.

Když byly dívky dost staré na to, aby zůstaly po škole sama, její matka začala dělat dvě práce. „Možná jsme strávili dvě hodiny, než se moje matka vrátila domů, pak vařila večeři a postarala se o nás, než šla na druhou směnu, zatímco jsme to udělali a naučili se domácí úkoly,“ říká.

Zájem o budoucnost

Vaši rodiče přemýšleli o podání žádosti o zelené karty, ale slyšeli, že to může trvat roky a že by mohli být během procesu deportováni - riziko, které nemohli brát se třemi malými dcerami. Dnes Kimberly říká, že se obává, že její rodiče by mohli být zaznamenáni při imigračním nájezdu a bez předchozího upozornění přivedeni do deportačního centra - nebo dokonce deportovaného. V takových případech by bylo pro vás obtížné komunikovat s vámi a zajistit, že dorazíte zdravě v Mexiku.

Doufám pro lepší budoucnost

„Teď, když vidím, co se stane s ledem, je to přesně tak, jak jsem si to představoval jako dítě,“ řekla Kimberly. "Mým největším znepokojením bylo, že moji rodiče by měli pocit, že všechno, co pro nás udělali, by bylo marné, nebylo to proto, že moje sestry a já jsme absolvovali skvělý trénink." 6 „Bylo mnoho okamžiků, kdy moji rodiče přemýšleli o návratu do Mexika. My, moje mladší sestry a já, jsme mohli jen plakat a říkat našim rodičům, že jsme se nechtěli vrátit,“ vzpomíná.

Nyní, jako studentka, se připravuje na to, aby se starala o své rodiče, bez ohledu na to, co se stane. "Studuji chemii a chystám se zahájit klinický trénink ... takže doufám, že jednoho dne se budu moci postarat o své rodiče, jako pro mě."

„Jsem opravdu vděčný, že jsem byl schopen provést toto školení a budovat své dovednosti. I když se musíme v určitém okamžiku vrátit do Mexika, vím, že budu připraven na všechno a že nyní vím, jak mohu pro věci pracovat a že jsem si mohl vybudovat mnohem větší důvěru a doufám, že tato důvěra zůstane se mnou.“