Donbas: Putinův cíl ​​a jádro ukrajinského konfliktu

Donbas: Putinův cíl ​​a jádro ukrajinského konfliktu

Jednání o potenciální mírové smlouvě k ukončení války na Ukrajině nabírají na obrátkách. Velká část diskuse se soustředí na východní region země, který je dlouhodobě středem ruských ambicí.

Význam regionu Donbas

Ukrajinské regiony Doněck a Luhansk, souhrnně známé jako Donbas, byly v sovětské éře průmyslovou velmocí, proslulou Uhelné doly a ocelárny. Region má také úrodnou zemědělskou půdu, důležité řeky a pobřeží Azovského moře. Historicky byl Donbas částí Ukrajiny s nejvyšší ruskou populací a moje cesty tam před deseti lety odhalily, že lidé v tomto regionu nemají příliš velkou náklonnost k vládě v Kyjevě.

Destabilizace Ukrajiny

Právě zde začal Putin v roce 2014 po anexi Krymu své snahy o destabilizaci Ukrajiny. Proruské milice, přiměřeně dobře vybavený tanky, se objevil v regionu a rychle dobyl města Luhansk a Doněck od do té doby špatně připravené a nemotivované ukrajinské armády.

Konflikty a humanitární dopady

Téměř osm let byly odtržené enklávy svědky bojů mezi Ruskem podporovanými separatisty a ukrajinskými silami, které si podle ukrajinských představitelů vyžádaly více než 14 000 mrtvých. Od roku 2014 opustilo Donbas nejméně 1,5 milionu Ukrajinců a odhaduje se, že více než tři miliony žijí pod ruskou okupací. Moskva rozdala statisíce ruských pasů lidem v separatisty kontrolovaných oblastech Donbasu.

Uznání separatistů

Ale Putin chtěl víc. V předvečer úplné ruské invaze v únoru 2022 prohlásil, že takzvaný civilizovaný svět „raději předstírá, že tato hrůza, genocida, které jsou vystaveny téměř čtyři miliony lidí, neexistuje“ a uznal Luhansk a Doněck za nezávislé státy. Později v tomto roce Moskva po fingovaných referendech jednostranně – a nezákonně – anektovala oba regiony spolu s jižními oblastmi Záporoží a Cherson, i když ty byly obsazeny jen částečně.

Geopolitické implikace

Jeden je pro Kreml velký rozdíl mezi stažením z okupovaných území (jak to udělali Rusové, když se v roce 2022 stáhli z částí severní Ukrajiny) a opuštěním regionů formálně začleněných do vlasti – zvláště pro vůdce, jako je Putin, který je posedlý „velkým Ruskem“.

Současná situace na Donbasu

Analytici se domnívají, že při současném tempu by ruské armádě trvalo několik let, než by plně obsadila anektovaná území. Ukrajina má zároveň malou šanci získat zpět mnoho z toho, co již ztratila: téměř celý Luhansk a více než 70 % Doněcka. Kyjev si však stále zachovává „opevnění“ průmyslových měst, železnic a silnic, které představuje významnou překážku pro Putinovy ​​síly: místa jako Slovjansk, Kramatorsk a Kostiantynivka.

Politický tlak na Ukrajině

Pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského by bylo politickou sebevraždou vzdát se zbytku Doněcka, oblasti, kterou mnoho ukrajinských vojáků zaplatilo životy za obranu. Podle Kyjevského mezinárodního sociologického institutu jsou asi tři čtvrtiny Ukrajinců proti tomu, aby byla půda poskytnuta Rusku. Stažení ze zbytku Doněcka by také nechalo široce otevřené stepi střední Ukrajiny zranitelné vůči další ruské ofenzívě, jak Zelenskij opakovaně zdůrazňoval, a bylo by také nezákonným odevzdáním ukrajinského území.

Reakce mezinárodního společenství

Pro Zelenského evropské spojence by to také porušilo ústřední princip: že agresi nelze odměnit územím a že je třeba chránit ukrajinskou suverenitu. Stejně jako v roce 2014 zůstává Donbas kritickým bodem Putinových ambicí na Ukrajině a největší výzvou pro Evropu, která se snaží lpět na mezinárodním řádu založeném na pravidlech.