Protesty v Bělehradě: Vzpomínka na oběti havárie střechy v Novém Sadu!

Protesty v Bělehradě: Vzpomínka na oběti havárie střechy v Novém Sadu!

V Bělehradě, 1. listopadu 2024, v den výročí tragického zřícení střechy hlavního vlakového nádraží v Novém Sadu, tisíce lidí demonstrovaly na památku 16 obětí, které při této nehodě přišly o život. Protesty byly poznamenány nejen smutkem, ale i rostoucí politickou nespokojeností s vládou za prezidenta Aleksandara Vučiće. Poté, co zhroucení vlakového nádraží vedlo k největším protivládním protestům za poslední desetiletí, pokračují demonstrace zhruba o rok později. Lidé viní z korupce ve vládě katastrofu, kterou ještě zhoršilo zadávání renovačních prací společnostem spojeným s vládou bez transparentního výběrového řízení.

Ve středu se v srbské metropoli sešli jak příznivci vlády, tak demonstranti kritičtí vůči vládě. Příznivci vládnoucí SNS byli odvezeni do Bělehradu v pronajatých autobusech, zatímco protivládní demonstranti v čele s Dijanou Hrkou, matkou jedné z obětí, vytvořili dav odhadovaný na 3000 lidí. Dijana Hrka, která během demonstrace držela hladovku, požaduje odpovědnost za smrt svého syna a vyšetření nehody, jejíž příčiny jsou dodnes nejasné.

Nepokoje a protestní hnutí

Od nehody se v Srbsku pravidelně konají protesty. Lidé z různých věkových skupin, včetně studentů škol a univerzit, se sešli, aby bojovali proti křivdám a autoritářským strukturám v zemi. Politologové zdůrazňují, že nespokojenost je živena nejen konkrétním incidentem, ale také obecně rostoucí inflací, energetickou krizí a vnímaným nedostatkem vyhlídek mezi občany. Tyto faktory přispívají k rostoucím požadavkům na nové volby, ačkoli vláda se zdráhá podniknout kroky v tomto směru.

Demonstrace 1. listopadu představuje ústřední bod v boji proti korupci. V 11:52, v době kolapsu, se mnoho lidí po celém Srbsku na 16 minut zastavilo, aby si připomněli oběti. Během tohoto období připomínání se ukázalo, že protestní hnutí bylo silně namířeno proti přísné politice vlády, kterou EU vnímala jako autokratickou. Prezident Vučić to pod tlakem uznal jako výzvu pro svou vládu a snaží se na protestující hlasy reagovat represivními opatřeními.

Na shromáždění byly kvůli bezpečnosti postaveny dočasné ploty kolem shromáždění vládních příznivců, zatímco pořádek udržovala silná policejní přítomnost. Toto zastrašování vede mnohé k otázce, kolik svobody zůstává v zemi, kde je soudnictví vnímáno jako postrádající nezávislost.

Žarko Milovanović, účastník z Kosova, který se také zapojil do protestů, nenechal nikoho na pochybách, že solidarita existuje i mezi etnickými skupinami. Vyjádřil svou podporu prezidentu Vučićovi v době, kdy Srbsko nikdy neuznalo nezávislost Kosova. To ukazuje, že demonstrace se nezaměřují pouze na konkrétní katastrofu, ale také na větší politické a etické problémy v zemi.