Niki Glattauer oznamuje asistovanou sebevraždu: Silné rozloučení

Niki Glattauer oznamuje asistovanou sebevraždu: Silné rozloučení

Niki Glattauer, 66letý vídeňský spisovatel, učitel a novinář, plánuje na 4. září asistovanou sebevraždu. Trpí rakovinou žlučovodů, nevyléčitelnou formou nemoci, kterou mu diagnostikovali před pár týdny. Glattauer je známý svými týdenními sloupky o vzdělávacích tématech, které píše od roku 2019 Dnes píše. V osobním rozhovoru, který slouží jako odkaz a budíček, se vyjádřil, že nechce žít za žádnou cenu a že svou smrt chápe jako příležitost, jak dostat problém asistované sebevraždy do povědomí veřejnosti. Tato forma eutanazie byla v Rakousku legalizována již v roce 2022 za splnění určitých podmínek, jako jsou nevyléčitelné nemoci a nesnesitelné utrpení.

Glattauer ve svých poznámkách ostře kritizoval rakouský zdravotní systém. Sám sebe označuje za „pacienta dřevěné třídy“ a kritizuje podmínky v přetížených nemocnicích a nedostatek kvalifikovaného ošetřovatelského personálu. Zdůrazňuje zejména problémy dvoutřídní medicíny s tím, že řada zdravotníků často nemá dostatečné znalosti němčiny. Tato situace podle Glattauera vede k nedostatečné péči o pacienty, kteří vyžadují jasnou komunikaci.

Vědomé rozloučení

Blížící se smrt pro Glattauera není důvodem ke smutku, ale spíše krokem k sebeurčenému konci. Rád by více osvětlil téma asistované sebevraždy v Rakousku a upozornil na výzvy, které nevyléčitelně nemocní lidé zažívají. „Rakovina není nepřítel, nechci s ní bojovat,“ vysvětluje a vidí nemoc jako součást svého života. Glattauer plánuje zemřít 4. září ráno v příjemné společnosti a přeje si, aby se na něj vzpomínalo jako na vtipného a upřímného člověka.

Asistovaná sebevražda je v Rakousku povolena od 1. ledna 2022, ale za přísných podmínek. Zákonné podmínky říkají, že postižení musí být nevyléčitelně nebo vážně chronicky nemocní. Před jejím provedením jsou nutné alespoň dvě konzultace s lékaři, z nichž jedna musí být specialistou na paliativní péči. Po potvrzení zdravotních okolností následuje dvanáctitýdenní čekací lhůta, která má pacienta povzbudit k zamyšlení. V akutních případech lze toto období zkrátit na dva týdny. Glattauer se pro tuto cestu rozhodl po pečlivé úvaze a doufá, že jeho příklad povzbudí ostatní, aby také přemýšleli o sebeurčeném umírání.

Kritika vzdělávacího systému

Dalším aspektem jeho kritiky je rakouský vzdělávací systém. Glattauer poukazuje na to, že integrace dětí, které nemluví německy, je velmi nedostatečná. Jako učitel se vždy snažil dělat dobro pro děti a považuje za svou povinnost řešit křivdy a křivdy. Společenské problémy, kterým se věnuje, se promítají i do jeho sloupků a podle jeho názoru je třeba je urychleně řešit. Glattauer chce, aby jeho slova zazněla a podněcovala k reflexi i po jeho smrti.

Niki Glattauer těmito slovy a svým nadcházejícím rozhodnutím zdůrazňuje nejen naléhavost reformy ve zdravotnictví a školství, ale také důležitost sebeurčeného života – až do konce.

Pro více informací o procesech asistované sebevraždy a statistikách navštivte Dnes.