Proč raději mluvíme o minulosti: Nový přístup k vnímání času

Proč raději mluvíme o minulosti: Nový přístup k vnímání času

Nová studie vedená vědci z Dartmouth University ukazuje, že lidé jsou lepší ve vyvozování informací o minulosti než ve vytváření předpovědí o budoucnosti. Tento výsledek byl publikován v časopise Nature Communications a představuje zajímavý obrat v předchozím výzkumu.

Tradičně se předpokládalo, že lidé jsou stejně dobří v hádání neznámé minulosti i budoucnosti. Tento předpoklad však vycházel především z jednoduchých posloupností čísel a tvarů. Nové poznatky pocházejí z realističtějších scénářů, ve kterých lidé sledují úryvky z televizních dramat jako napřProč ženy zabíjejíaPředsedazvážil.

Experimentální nastavení

Ve studii byly účastníkům ukázány scény ze seriálu řízeného postavami. Jejich úkolem bylo buď uhodnout předchozí události, nebo předpovědět nadcházející akce. Výsledky byly jasné: subjekty vždy dosahovaly lepších výsledků, pokud šlo o odhadování toho, co se stalo předtím, ve srovnání s předpovídáním budoucích událostí.

Klíčovým faktorem v tomto rozdílu bylo, že dialog postav často odkazoval na minulé události. Subjekty tak měly více vodítek pro práci, což usnadnilo usuzování o minulosti. Podle Jeremyho Manninga, jednoho z hlavních autorů a profesora psychologie, to byl pozoruhodný aspekt výzkumu.

„Naše výsledky ukazují, že v průměru lidé mluví o minulosti jedenapůlkrát častěji než o budoucnosti,“ vysvětluje Manning. Výzkumníci také analyzovali konverzace z různých žánrů, včetně literatury a filmů, a zjistili, že tuto tendenci vykazují jak fiktivní, tak skutečné postavy.

Dalším fascinujícím aspektem je koncept „psychologického směru šipky času“. Tento fenomén popisuje nerovnováhu mezi našimi znalostmi minulosti a budoucnosti. Vedoucí autor Xinming Xu vysvětluje, že tato asymetrická znalost se stává zřejmou nejen nám, ale i ostatním.

Kromě Manninga a Xua se studie účastnili také Ziyan Zhu z Pekingské univerzity a Xueyao Zheng z Pekingské normální univerzity. Jejich práce poskytuje nový pohled na lidské chování a způsob, jakým interpretujeme a sdělujeme vzpomínky.