Od rukojmí k beznaději: Přeživší vypráví o svém utrpení

Od rukojmí k beznaději: Přeživší vypráví o svém utrpení

Tal Shoham, kterého 7. října 2023 unesli teroristé z Hamasu v kibucu Be'eri, po 505 dnech v zajetí vykreslil ponuré hodnocení svých zážitků. „Oči teroristů Hamasu byly plné vražedné touhy,“ popisuje v rozhovoru. Kibuc, který se nachází pouhé čtyři kilometry od Gazy a kdysi byl poklidným místem, se nyní zvrhl v ruinu, která odráží hrůzy konfliktu. Toto je Shohamova třetí návštěva místa jeho únosu a navrátilec popisuje tento návrat jako extrémně bolestivý. Během svého zajetí Shoham trpěl obrovským psychickým a fyzickým stresem, přičemž ho nejvíce tížila nejistota ohledně osudu jeho rodiny. Naštěstí se dokázal sejít se svou rodinou, kromě svého tchána, který byl zavražděn v den, kdy byl unesen.

Shoham, který měl několik rozhovorů se svými vězniteli, také říká, že v současné generaci v Gaze nevidí žádnou naději na mír. Nenávist, která v této společnosti bují, je v jeho očích ještě podporována vzdělávacím systémem a učebnicemi. Shoham věří, že to bude trvat nejméně jednu generaci, než bude skutečná šance na mír. Tento pesimistický pohled potvrzují i ​​vyjádření odborníků.

Psychologické důsledky držení jako rukojmí

Psychiatr a psychoterapeut pan Jatzko se intenzivně zabývá psychologickými dopady držení jako rukojmí a dohlíží na složitou situaci v Gaze. Jatzko zdůrazňuje, že rukojmí často trpí velkou nejistotou ohledně jejich propuštění, což vede k vážnému psychickému stresu. Neustálý strach z násilí a nejistota masivně zvyšují psychické následky. Naděje je zásadní pro udržení psychické stability. Komunitní a emocionální podpora hraje ústřední roli při podpoře psychické pohody postižených.

Děti reagují na držení jako rukojmí jinak než dospělí a vyžadují speciální terapeutické přístupy. Napjatá zůstává i psychologická situace Palestinců v pásmu Gazy. Mnozí trpí strachem a ztrátou a neustálé nebezpečí vytváří zvýšené riziko posttraumatické stresové poruchy (PTSD). WHO je znepokojena dlouhodobými psychologickými důsledky konfliktu a požaduje psychosociální podporu pro obyvatelstvo v Gaze.

Stín traumatu

Neustálé poplachy sirén v Izraeli a některých oblastech Západního břehu vytvářejí atmosféru strachu. Podle Rahel Bachem, psychotraumatoložky z Psychologického institutu na univerzitě v Curychu, vede neustálé ohrožení k poklesu odolnosti civilního obyvatelstva. Traumatické zážitky mohou vést k hněvu a pocitům pomsty a dále snížit ochotu k dialogu mezi stranami konfliktu. Psychický tlak zvyšují neustále se opakující obrazy násilí, které společnost dále tříští.

Dialog mezi stranami konfliktu se jeví jako mimořádně obtížný, zvláště když vzájemná nedůvěra neustále roste. Trauma utrpěné v tomto konfliktu se může přenést na další generace. Komunikace o traumatech při výchově dětí je zásadní pro prolomení společenské nedůvěry a spirály násilí.

Je jasné, že vyrovnání se s minulostí a silné zaměření na dialog a usmíření jsou zásadní pro překonání kolektivního traumatu a předcházení budoucím konfliktům. Přechodná spravedlnost, která zahrnuje odpovědnost a obnovu, by mohla poskytnout cestu k uzdravení.