Cena míru na jevišti pokrytectví: Kde je pravda?

Transparenz: Redaktionell erstellt und geprüft.
Veröffentlicht am

Christian Unger kritizuje neúspěšný západní mírový řád a pokrytecké udílení Nobelovy ceny v „Berliner Morgenpost“.

Cena míru na jevišti pokrytectví: Kde je pravda?

V ikonickém filmu „The Truman Show“ žije Truman Burbank v detailním, ale falešném světě zinscenovaném produkční společností. Tato konkrétní realita je jen zábavou pro každého mimo jeho život. Teprve díky nečekanému incidentu Truman začíná vidět trhliny ve svém dokonalém světě. Tento obraz podvodu je bolestnou připomínkou současných globálních politických událostí.

Nobelův výbor v Oslu v pátek ráno oznámil, že letos Nobelovu cenu za mír obdrží japonská organizace Nihon Hidankyo, která bojuje za práva jaderných obětí. V prosinci bude tato cena předána na slavnostním ceremoniálu ve Stockholmu, jako obvykle s pompou a ceremonií a odměnou ve výši jednoho milionu eur. Toto ocenění ale přichází v době, kdy na mnoha místech světa zuří války a lidské životy jsou v ohrožení.

Globální realita

Ať už na Blízkém východě, Ukrajině nebo v Afghánistánu – mír se zdá být daleko. Slavnostní předávání Nobelovy ceny je v ostrém kontrastu se současnými konflikty, včetně probíhající války v Izraeli a Gaze, kde civilisté trpí a napětí mezi Izraelem a Íránem roste. V této napjaté situaci se nabízí otázka: Kdy se západní svět probudí a rozpozná realitu? Ironií je, že zatímco ve Stockholmu se slaví mír, na mnoha jiných místech se děje pravý opak.

Organizace Nihon Hidankyo si bezpochyby zaslouží respekt za svou neúnavnou práci v boji proti jaderným zbraním. Přesto by se dalo namítnout, že letos neměla být Nobelova cena za mír. Svět spíše potřebuje jasný a upřímný pohled na své současné problémy a současný stav si opravdu nezaslouží moc chvály. Západní mírový řád selhal v mnoha oblastech a institucionální přístupy, jako jsou ty, které prosazuje EU nebo Organizace spojených národů, se často zdají bezmocné.

Geopolitická situace se vyznačuje výbuchy násilí a nedostatkem účinné diplomacie. Zdá se, že Rusko pod vedením prezidenta Putina nemá o jednání zájem, což situaci dále zhoršuje. Mezitím USA stáhly svůj vliv a prosazují politiku „Amerika na prvním místě“, což narušuje mnoho mezinárodních vztahů. Vzhledem k této realitě si člověk klade otázku, zda je skutečně možné dosáhnout míru, dokud tyto konflikty přetrvávají.

Ústředním prvkem současné geopolitické strategie by neměl být mír v klasickém slova smyslu, ale spíše stabilita. Musíme vyvinout nové chápání mezinárodního řádu, které omezuje konflikty na regionální úrovni a využívá pouze diplomacii k minimalizaci násilí. V mnoha případech to naznačuje potřebu realizovat realistickou strategii, která může v některých regionech dokonce vyloučit přezbrojení. Může se ukázat jako nezbytné opustit myšlenku trvalého míru a místo toho se zaměřit na pragmatické přístupy ke zvládání konfliktů.

Stejně jako Truman konečně opouští kulisu svého inscenovaného světa, může globální komunita, pokud se postaví realitě, objevit poctivější a možná obtížnější svět, který se nevyznačuje iluzemi. Je čas, abychom nastavili kurz pro nový přístup k míru a stabilitě, založený na dnešní realitě a výzvách.