Haspelmoor: Od těžby rašeliny po živou vesnici – historie místa

Haspelmoor: Od těžby rašeliny po živou vesnici – historie místa

Haspelmoor, malá skrytá vesnička, prošla pozoruhodným vývojem. Na kořeny města, které formovala těžba rašeliny, vzpomíná osmašedesátiletý místní patriot Alfred Beheim. Pod zkušeným okem Beheima, který sám v regionu vyrostl a desítky let dojížděl, se odhaluje historie Haspelmooru, která je nejen fascinující, ale také hluboce spojená s průmyslovou minulostí regionu.

Haspelmoor nebyl původně zamýšlen jako místo k životu. Ale při stavbě železniční trati z Mnichova do Augsburgu v letech 1838 až 1840 byla podél trasy objevena cenná naleziště rašeliny. Tato rašelina se osvědčila pro parní lokomotivy, a tak bylo v roce 1853 postaveno vlakové nádraží, které umožňovalo odvoz suroviny. „Vlakové nádraží bylo druhou budovou, která zde byla postavena,“ říká Beheim a dodává, že k základní dodávce až 1600 dělníků rašeliny tehdy přispěl i podnik Krieglmeier.

Růst prostřednictvím osídlení

V roce 1867 měl Haspelmoor pouze sedm domů a 61 obyvatel. Dnes zde žije 732 obyvatel. Beheim uvádí, že prvními osadníky v poválečném období byli místní mladí lidé, kteří si založili vlastní rodiny. Později se přidali vysídlenci ze Sudet a Egerlandu, kteří sehráli důležitou roli v integraci. Společenský život ve městě ožil zejména prostřednictvím místního sportovního klubu, který představuje centrum obce.

Navzdory nedostatku centra se Haspelmoor nadále dynamicky rozvíjí. „Napojení na železnici je zásadní,“ říká Beheim. Obyvatelé se dostanou do dvou velkých bavorských měst za méně než 30 minut, i když zdůrazňuje, že by se měla zlepšit frekvence vlaků. Ve své roli jednatele dopravního výboru se zasazuje o lepší spojení.

Ochrana přírody a identity komunity

Pro Alfreda Beheima není mech jen zeměpisnou oblastí, ale kouskem domova, který je třeba chránit. Jako místopředseda Haspelmoor Habitat Association se věnuje osvětě o historii a přírodě oblasti, která je chráněným územím od roku 1985. „Různé návrhy na využití vřesoviště jsme odmítali a jsem rád, že to dnes není ani kemp, ani skládka,“ zdůrazňuje Beheim.

Další kulturní zajímavostí je kaple otce Ruperta Mayera, která letos slaví 30. výročí svého založení. Kaple zasvěcená mnichovskému dělnickému knězi nabízí bohoslužby jednou měsíčně a je oblíbeným místem farníků.

Beheim sice vítá modernost Haspelmooru, ale občas touží po jednodušších mezilidských momentech, jako je rozhovor přes plot zahrady se sousedy. Navzdory společenským změnám zůstává jeho spojení s Haspelmoorem nepřerušené. „Žiji zde srdcem a duší,“ uzavírá.