Asad byl brutální, přestože byl méně taktní než Saddám Husajn

Asad byl brutální, přestože byl méně taktní než Saddám Husajn

Úzká ramena, ochablý stisk ruky a jemné stisknutí – to jsou nejpůsobivější vzpomínky na mé setkání s Bašárem al-Assadem. Psal se rok 2007 a hned vedle zuřilo povstání proti americkým jednotkám v Iráku. Svržený irácký vůdce Saddám Husajn, soudruh sekulárního baasismu jako Asad, byl popraven pouhých šest měsíců předtím. Tehdejší syrský vůdce, který před sedmi lety vystřídal svého otce Háfize, však představoval stabilní kontrast k chaosu, který zachvátil sousední Irák.

Setkání s Asadem

Asad nás přijal bez velkého doprovodu a složil své dlouhé tělo do křesla v čele místnosti. Nikdy jsme nebyli fyzicky prohledáni. Jeho bezpečnostní tým prokázal absolutní klid tím, že zůstal do značné míry neviditelný. Předpokladem bylo, že nás obávané syrské bezpečnostní síly hlídaly od chvíle, kdy jsme přistáli v Damašku, přičemž pravděpodobně také prohledávali naše pokoje a odposlouchávali nás.

Vzestup a pád

Tehdy jsem ještě netušil, že tento vysoký hubený muž v obleku bude jednoho dne nejzuřivějším protivníkem Arabského jara. Přežil v místech, kde ostatní regionální mocenští zprostředkovatelé selhali, rozpoutal brutální represe, které uvrhly jeho zemi na 13 let do občanské války, jen aby se jeho dynastická vláda zhroutila během několika dní.

Luxus v tajnosti

Cestoval jsem se skupinou více než tuctu dopisovatelů a redaktorů z National Public Radio. Flotila černých limuzín v doprovodu motorek nás odvezla z luxusního hotelu Four Seasons v Damašku do vily na kopci s výhledem na město. Během jedné hodinová diskuse, který se odehrál téměř celý v angličtině, Asad rázně odmítl různá obvinění proti svému režimu. Ne, Sýrie v žádné roli nehraje Série útoků na kritiky hrál v sousedním Libanonu. Popřel existenci potrubí džihádistů putujících přes Sýrii do Iráku. Na otázky o nedostatku svobody tisku v Sýrii a stranickém systému jednoty odpovídal klasickými argumenty „co s tím“.

Mučení a represe

Asad nebyl zdaleka tak okázalý jako jeho kolega Saddám, jehož monstrózní paláce v Iráku byly pokryty laciným zlatem. Ale Syřané, kteří nyní prozkoumávají opuštěné Asadovy nemovitosti, ukázali, že bývalý oftalmolog-prezident měl jistě vlastní vkus na luxus. Ukázalo se video Desítky luxusních vozů, které byly v prezidentově garáži, včetně červeného Ferrari F50, Lamborghini, Rolls Royce a Bentley.

Mezitím byla pověst jeho režimu absolutní brutality upevněna dávno předtím, během občanské války, která trvala 14 krvavých let. Basat al reeh. Dulab. Falaqa. Tyto arabské termíny pro metody mučení mi opakovali Syřané, kteří byli uvězněni během represivních opatření proti vládním odpůrcům, která vypukla po celé zemi v roce 2011. Brzy jsme se s nimi seznámili.

Osobní osudy

„Trpěli jsme neustálým mučením,“ řekl Tariq, opoziční aktivista z přístavního města Latakia, který mi vyprávěl o 40 dnech, které strávil na samotce. Dulab, vysvětlil Tariq v tureckém exilu, zahrnoval vražení hlavy oběti do pneumatiky auta a zbití. Basat al reeh bylo, když byl vězeň přivázán k prknu a bit. Falaqa zahrnoval bití nohou oběti.

V opozicí kontrolované provincii Idlib jsem v roce 2012 vedl rozhovor se zubařem, který byl zatčen za tajné poskytování lékařské pomoci zraněným demonstrantům. Řekl, že během 45denního pobytu v cele postavené pro 60 lidí, která byla přeplněná 130 vězni, utrpěl bití, téměř utonutí v kbelících toaletní vody a elektrické šoky do genitálií. Nakonec se Asadovým jednotkám podporovaným Íránem, Ruskem a libanonským Hizballáhem podařilo znovu získat kontrolu nad velkou částí Sýrie.

Kolaps a odpor

Věznice zůstaly plné vězňů a mučení pokračovalo. Koncem listopadu pak, jak se říká: "Jsou desetiletí, kdy se nic neděje; a pak jsou týdny, kdy se dějí desetiletí." Ofenzíva rebelů přivedla Asadův režim ke kolapsu za méně než dva týdny. Dav zoufalých Syřanů pro známky pohřešovaných příbuzných před vojenskou věznicí Saydnaya ilustruje krutost dynastické Asadovy diktatury.

Cynismus a pokrytectví

Během 53 let u moci dynastie Assadů hrál Damašek neuvěřitelně cynickou hru regionální politiky. Tato zuřivě sekulární vláda, která v roce 1982 bombardovala své vlastní město Hamá, aby potlačila povstání Muslimského bratrstva, později vyhnala sunnitské džihádisty do Iráku, aby bojovali proti americké okupaci. Někteří z těchto militantů se nakonec vrátili bojovat proti syrské vládě. Mezi nejbližšími spojenci Sýrie byl také Írán – teokracie – a Hizballáh, libanonská šíitská „církev“. Damašek po desetiletí sloužil jako patron kurdských separatistů z PKK v dlouhodobém protivládním povstání v sousedním Türkiye, zatímco mnoha Kurdům narozeným v Sýrii upíral plná občanská práva.

Syrští představitelé neustále odsuzovali izraelskou okupaci palestinských území, zatímco syrská armáda a tajná policie mučily obyčejné lidi na kontrolních stanovištích v Libanonu během syrské okupace, která trvala téměř 30 let. Tyto ideologické rozpory byly udivující. Sloužily také k projektování syrské moci daleko za hranice země.

Nezapomenutelný dojem

Pokrytectví a cynismus, které projevoval Asad, byla rodinná záležitost. V rozhovoru pro CNN v roce 2009 prezidentova manželka Asma, narozená v Británii, odsoudila obvinění z porušování lidských práv izraelskou armádou v Gaze a hovořila o odpovědnosti být první dámou. "Co děláš na pozici, kterou zastáváš?" zeptala se. "Jako matka a jako lidská bytost, jak jsem řekl, musíme zajistit, aby tato zvěrstva přestala." O tři roky později ale hrdě stála po boku svého manžela a ignorovala zvěrstva spáchaná syrskými vládními silami během občanské války, která zahrnovala opakované bombardování nemocnic.

Ještě dnes mě pronásleduje vzpomínka na reportážní cestu do Damašku. V roce 2005 jsem šel v utajení a vydával se za turistu navštěvujícího noční klub na kopci s výhledem na město. Tam, uprostřed stroboskopických světel a řvoucí taneční hudby, jsem mluvil se 14- a 15letými dívkami ze sousedního, válkou zničeného Iráku. které pracovaly jako prostitutky. Někteří chlapci a dívky, kteří pracovali v tomto nevěstinci, byli ještě mladší.

Noční klub se nacházel jen pár kilometrů od Asadova prezidentského paláce. V zemi nelítostně kontrolované syrskými tajnými službami, kde byla jakákoli forma disentu okamžitě rozdrcena, si nelze představit, že by úřady nebyly informovány o existenci klubu a práci dětí. Bylo těžké pochopit, že ten hubený, slintavý muž, kterého jsem potkal, by mohl řídit takový systém, a přesto Asad vládl jako prezident přes 24 let. Chytřejší lidé než já psali o bagatelizaci zla. Na základě toho, co jsem kdysi dávno viděl při své hodinové audienci u diktátora, to zosobnil Bašár al-Asad.