Jimmy Carter: Vzpomínky na diplomatické vztahy v Číně

Jimmy Carter: Vzpomínky na diplomatické vztahy v Číně

Zesnulý bývalý americký prezident Jimmy Carter, který zemřel v neděli ve věku 100 let, je v Číně připomínán pro jeho práci při ukončení desetiletí nepřátelství a udržování diplomatických styků s Pekingem – ovšem na úkor Tchaj-wanu. Diplomatický posun v roce 1979 vedl k hlubokým změnám ve vztazích mezi USA a Čínou, jejichž důsledky pociťujeme dodnes, zejména s ohledem na napětí v Tchajwanském průlivu.

Normalizace vztahů

Na vrcholu studené války vedla Carterova administrativa měsíce tajných vyjednávání s čínskými představiteli s cílem normalizovat vztahy, které byly napjaté od doby, kdy se moci v roce 1949 chopila komunistická strana Číny. Po desetiletí uznal Washington Čínskou republiku v Taipei jako jedinou legitimní vládu Číny poté, co byl Kuomintang poražen komunisty v občanské válce a uprchl na ostrov Tchaj-wan.

Proces sbližování s Čínskou lidovou republikou začal za předsednictví Richarda Nixona, který podnikl historickou cestu do Pekingu v roce 1972. Carter však dohlížel na formální přenos diplomatického uznání z Taipei do Pekingu. 15. prosince 1978 Carter oznámil, že Spojené státy na začátku roku 1979 přeruší diplomatické styky s Čínskou republikou v Taipei a uzná Čínskou lidovou republiku v Pekingu jako jedinou legitimní vládu Číny.

Reakce na diplomatickou změnu

Zatímco v Pekingu byl tento krok oslavován, oznámení se na Tchaj-wanu setkalo s hrůzou, hněvem a hořkým pocitem opuštěnosti a zrady – dokonce vedlo k násilným protiamerickým demonstracím v Taipei. USA také ukončily vzájemný obranný pakt s Tchaj-wanem a stáhly z ostrova svůj vojenský personál.

1. ledna 1979 Spojené státy a Čínská lidová republika oficiálně navázaly diplomatické styky a otevřely velvyslanectví ve dvou hlavních městech. Na konci měsíce Carter přivítal nejvyššího čínského vůdce Tenga Siao-pchinga v Jižní zahradě Bílého domu – což byla první návštěva čínského komunistického vůdce ve Spojených státech.

Carter a Dialog pro mír

"Očekáváme, že normalizace nám pomůže posunout se směrem ke světu rozmanitosti a míru," řekl Carter na uvítacím ceremoniálu. "Naše dva národy byly od sebe příliš dlouho odříznuty. Nyní sdílíme vyhlídku na nový tok obchodu, myšlenek a lidí, který bude přínosem pro obě země."

Deng ve své odpovědi ocenil Carterovo „dopředné rozhodnutí“, které hrálo klíčovou roli v ukončení „období nepříjemností mezi námi po dobu 30 let“. V následujících letech bilaterální vztahy vzkvétaly, zejména v oblasti obchodu, investic a akademických a kulturních výměn. Jednou z oblastí výměny, kterou Carter propagoval, byl program výměny studentů.

Kritika strategie zapojení

V posledních letech, kdy se bilaterální vztahy zhoršovaly, někteří kritici ve Spojených státech zpochybňovali strategii jednání s Čínou. Za čínského vůdce Si Ťin-pchinga se Peking stal ostře autoritářským obratem a stal se stále asertivnějším v zahraničí, čímž zmařil kdysi rozšířené naděje, že Čína po ekonomickém růstu a integraci se světem přejde k liberálnějšímu politickému modelu.

Uprostřed eskalujícího napětí a volání po „oddělení“ Carter zůstal klidným hlasem a pevným zastáncem pokračování dialogu. V předvečer 40. výročí normalizace vztahů mezi USA a Čínou Carter v listu Washington Post varoval, že kritický vztah mezi oběma národy je „v ohrožení“ a že „moderní studená válka mezi našimi dvěma národy není nemyslitelná“, pokud bude hluboká nedůvěra pokračovat.

Carterovo dědictví v Číně a na Tchaj-wanu

Po odchodu z prezidentského úřadu zůstal Carter významnou postavou ve vztazích mezi USA a Čínou. Několikrát navštívil Čínu a byl přivítán následujícími čínskými vůdci, od Ťiang Ce-mina po Si Ťin-pchinga. Navzdory napjatým vztahům v posledních letech je Carter v Číně považován za respektovanou osobnost.

Na Tchaj-wanu je však Carterův odkaz složitější. Během své první návštěvy Tchaj-wanu v roce 1999 čelil Carter mnoha otázkám a kritice za jeho náhlé oznámení o přerušení diplomatických styků s Tchaj-pej před 20 lety. Během projevu v Taipei byl konfrontován tchajwanskou opoziční političkou Annette Lu, která ho obvinila z brzdění demokratizačního procesu na Tchaj-wanu a požadovala omluvu.

Přestože se Carter odmítl omluvit, zopakoval, že jeho rozhodnutí bylo „správné“. Na přednášce pro hosty na univerzitě v Atlantě v roce 2018 Carter vysvětlil, že měl s Dengem „velký spor“ o postavení Tchaj-wanu během jednání v roce 1978.

Zákon o vztazích s Tchaj-wanem

Po diplomatické výměně schválil Kongres USA zákon o vztazích s Tchaj-wanem, který Washingtonu umožňuje udržovat úzké neoficiální vztahy s Tchaj-pej a podporovat komerční, kulturní a jiné výměnné programy prostřednictvím Amerického institutu na Tchaj-wanu – de facto americké ambasády v Tchaj-peji. Zákon také vyžaduje, aby USA poskytly Tchaj-wanu „zbraně obranné povahy“, aby si udržely „dostatečné schopnosti sebeobrany“, ale nespecifikuje, jak by USA reagovaly v případě čínské invaze na ostrov, která se stala známou jako politika „strategické nejednoznačnosti“.

V posledních letech, kdy vztahy mezi Čínou a USA prudce poklesly, se otázka Tchaj-wanu stala hlavním zdrojem napětí mezi oběma zeměmi.